Nemocní neumí lhát

Nedávno mne zaujala zpráva o chlapci, jehož mentální schopnosti odpovídají šestiletému dítěti. Jedním z faktorů, kteří psychologové zkoumali, byla neschopnost tohoto kluka lhát. 

Zdá se, že kritériem duševního zdraví je schopnost lhát (alespoň pro tak rozvinutou a vyspělou společnost, jako je ta naše). Pro většinu mystiků a mystiček, jako byla Terezie z Ávily nebo Hildegarda z Bingenu, byl Kristus naopak zdrojem síly stát blízko Pravdy. Nepovažovaly se za Pravdu jako takovou, ale za sestry Kristovy. 

Možná je naše nemoc (slabost, hřích, vina, bolest, osten, etc.) příležitostí k uzdravení pro Boží království, ale je docela jisté, že z hlediska světa, který zde vládne, budeme o to víc ztracení, neboť nemusíme lhát, abychom si zachránili svou pověst. Tady jde totiž o život, a ten je vskutku podstatnější. Možná je to také výzva setrvat blízko svého učitele, který je Pravda, Cesta i Život.