Simeonův hymnus těla

Probouzíme se v Kristově těle,

jako Kristus probouzí těla naše.

Podívám se dolů a má slabá ruka je Kristus.

Vstupuje do mých nohou a je nekonečně se mnou.

Pohnu rukou a je to nádherné,

má ruka se stává Kristem,

stává se cele jeho.

Pohnu nohou a hned

se On objeví v oslnivé záři.

Zdají se vám snad má slova svatokrádežná?

Pak mu otevři své srdce

a nech ho vstoupit, přijmi toho,

kdo se ti otevírá do hloubky,

neboť jestliže ho upřímně milujeme,

probouzíme se uvnitř Kristova těla,

kde si celé naše tělo, úplně celé,

i jeho nejskrytější část,

v radosti uvědomuje, že je jako On.

A on nás činí zcela skutečnými,

a všechno, co je zraněné,

všechno, co se nám zdálo temné, hrubé,

hanebné, zmrzačené, ošklivé,

neopravitelné, poškozené,

se v něm proměňuje.

Jsme přijímaní jako celiství, nádherní

a zářící v jeho světle,

v něm se probouzíme jako milovaní

i v té nejposlednější části našeho těla.

....

Simeon Nový Teolog [949-1022]