Skrze bránu našich ran

Chyby, ty nikdy nechybějí, říkala sv. Terezie z Ávily. Ježíš šel cestu, kterou bychom mohli nazvat SKRZE. Skrze kříže a zranění, ke svobodě a radosti, lásce. Nikoliv okliky a techniky, už vůbec ne výmluvy, hledání viníků a další soudy druhých, ale SKRZE ZRANĚNÍ. Proto je tak důležité najít ono místo, které už dávno pokryly jizvy nevědomí, ale jež tu stále je. Ne proto, abychom věděli, čemu se příště vyhnout, a už vůbec ne proto, abychom se cítili ještě víc na dně. Naopak. Je to součást naší iniciace. Před lety jsem si napsal do deníku:

Skrze bránu našich ran, skrze rány 

temných rán, jsme uvedeni.