Slabé a křehké

24.11.2019

Poslední dny zažívám, jak všechno je křehké a slabé. Kolem i v srdci, které bolí, ačkoliv člověk musí fungovat, aby nikdo nic nepoznal... 

A přece, právě tady poletují andělé, tady nejvíc zažívám Kristovu cestu. Vztahy kolem nás, pochybnosti, samota jíž jsem se odevzdal, věci kdysi samozřejmé. Belhám se tou cestou s batohem svých hříchů a pochybností, zda mi ten nejhorší hřích, ta nejčernější vina, stále neuniká. Snad víc než kdy jindy ten osten uvnitř bolí a svazuje (2Kor 12,7). 

Do svého deníku jsem si však musel dnes odpoledne napsat: "Na ničem nezáleží, protože Boží láska si nás stejně všechny obstará, tak aby nic nezůstalo v našich rukou, ale my v náruči Boží. Ne jako jeho loutky, ale jako jeho děti." Je to v úplném rozporu s tím, co je napsáno nad tím, ale zažívám obojí najednou. 

Je těžké uvěřit v lásku, ale nic jiného zdá se není, nebo na tom prostě tolik nezáleží...