Slovo k prezidentským volbám

Nejsem ústavní právník ani politolog, ale kněz, který by měl přece jen víc ukazovat k Božímu království. Jsem ale i občanem této země, a proto bych se rád rozdělil alespoň o několik myšlenek, které v souvislosti s prezidentskou volbou vnímám jako podstatné. Persona prezidenta je v mých očích nedílnou součástí neustálé obnovy a budování státu. Je to člověk, který na sebe bere otcovskou roli, která umí chránit a opatrovat, k čemuž potřebuje samozřejmě dostatek síly a lásky.

V roce 1953 napsal Pavel Tigrid: "Nemělo by smyslu ani trvání budovat nový národní stát a státní život na lidech, kteří už nemají ideálů, ani energie, na lidech, charakterově a intelektuálně dlouhými úseky života v nesvobodě pokřivených." I když jsem si vědom toho, že jsou to slova z jiné doby a pro jiné posluchače, přesto mi připadají velmi důležitá. Na prvním místě si tedy přeji, aby takový člověk, který stane v čele našeho státu, dokázal jasně formulovat ideály a cíle, ke kterým se budeme ubírat. Takový člověk, ale musí nějaké ideály sám mít, musí se k nim neustále obracet a vést o nich diskusi. Přeji si, aby skrze energii laskavosti napomáhal v obnově země, která se vždy dokáže dívat očima nejmenších. Jestliže my všichni dáme svůj hlas prezidentovi, pak on musí ten svůj dávat denně ve prospěch nejslabších.

Věřím, že bude zvolen lidský a omylný prezident, který dokáže uznat své nedostatky, a který nemusí ústy svých spolupracovníků lhát a mlžit. Přeji si prezidenta, který se nebude obklopovat lidmi, kterých se buďto sám bojí, nebo naopak lidmi, kteří jej nemohou ohrozit, ale lidmi, kteří jsou v mnohém moudřejší než on sám. V době prezidentství Václava Havla to byli lidé jako Pavel Tigrid či Ivan Medek, kteří dokázali hlavě státu zřetelně připomínat kým je, a na co by neměl nikdy zapomenout.

Člověk, kterého budu v letošních volbách podporovat, musí dávat jasně najevo, že jsme suverénní evropskou zemí, která se poučila z období nacismu a komunismu, a nedovolí ponižování obětí těchto totalit. Přeji si, abychom měli prezidenta, který nezná na mapě jen Peking a Moskvu, ale který dokáže reprezentovat Českou republiku i jižním, západním a severním směrem.

Co platí nahoře, musí existovat i dole, tak aby vše bylo spojeno v jeden kruh. Nehledám proto nového Masaryka či Havla. I oni byli jen lidmi a v mnohém se mýlili. V každých volbách by mělo jít vždy o to, zda ještě chceme něco změnit my sami. Zatím převládá touha po silném vůdci a malá ochota spolupracovat, zapojit se do veřejného života i mimo politiku, něco uskutečňovat jen pro radost. Proto doufám v prezidenta, který bude více povzbuzovat než srážet, víc mluvit o naději než o svém strachu z druhých lidí.

V diskusích se svými nejbližšími mi došlo, že nejít k volbám, znamená další krůček ke ztrátě svobody, který se jednoho dne může proměnit v definitivní krok do klece totalitarismu, kde bude jeden dokonalý kandidát a zástup otroků, jimž není dovoleno přemýšlet.

Přeji nám všem šťastnou volbu.

Pokoj a dobro

bratr Filip