Smutek a radost

Gustav Doré, Inferno
Gustav Doré, Inferno

Dante napsal, že v posledním kruhu pekla je led a mráz. Hus i sv. Bernard říkají, že nepravost se rozmáhá tam, kde chladne láska. Kateřina Sienská prosí, aby se zvedl oheň svaté touhy. To všechno jsou samozřejmě jen přirovnání. Pokud však procházíme časem zkoušek, naše duše denně čelí přívalům beznaděje, pomluv a pochybností, pak se také odehrává cosi posvátného. Ze smutku se rodí radost, z umírání přichází nový život. Někdy je téměř vyloučeno, abychom takovým věcem uvěřili. Stále ještě hledáme něco, čeho se zachytit. Je celkem jedno jestli šmátráme ve tmě po svých maskách úspěšných či dobrých lidí, jestli se chytáme skal něčích názorů a ideologií, všechno se při prvním dotyku jeví jako nicotné. Víra není ideologie, a náš život je mnohem víc, než způsob jak ukázat svou šikovnost a dobrotu. V časech tmy se stáváme učedníky pokory. Ve svých stínech zjišťujeme, že jsme jako ostatní lidé (plni vin a hříchu), naše slabosti nám ukazují místo, které může vyléčit pouze Láska. Pád vzhůru, jak tento proces nazývá Richard Rohr, je vždy léčivý; znovu totiž rozdmýchává oheň svaté touhy a ledy pak tají.