Společenství osamělých poutníků

14.07.2020

Odpoledne jsem vyrazil na procházku. Potřebuju si vyčistit hlavu. Pár dopisů, mailů i rozhovorů s lidmi, kteří se ztratili nebo ztrácí. Tak moc bych jim chtěl dát, co potřebují. Beztak nestihnu odepsat všem, a tak jim můžu nabídnout jen modlitbu. 

Cesta zpátky? Asi šest kilometrů. Cítím hroznou slabost. Zastavím se pod mostem, kde umřel Daniel. Sedám si do trávy u řeky. Nabírám sílu. Přicházím na faru. Už je tma. Otevřu si pivo, prohlížím fotky, nohy mám namočený v lavoru. Dopisuju deník, poslouchám hudbu Johanna Johannssona. Někdy není těžký najít cestu, ale jít pro ní prostě dál. Už tím vědomím, že o sobě víme vytváříme společenství. Je opravdu chudé. Jsou to ženy i muži, z různých míst, jsme daleko od sebe a přece blízko srdci kam nás zve Kristus. Každý jde jak může. Společenství osamělých poutníků a poutnic.