Strach z ničeho

05.11.2020

Trávili jsme většinu života strachem z věcí, jež se nestaly. Šikovně jsme tak přehlíželi místa skutečné proměny, protože ta nás děsila nejvíc. V jedné krásné modlitbě, kterou napsal františkán Richard Rohr se říká:

"Děkuji ti, že ses stal slabým, takže já nemusím být silný. Děkuji ti, že jsi připustil, aby tě považovali za nedokonalého a podivného, takže já nemusím být dokonalý a normální. Děkuji ti, Pane Ježíši, že jsi připustil, aby tě odmítli, takže se nemusím tak namáhat, abych byl přijímán a milován. Děkuji ti, že jsi byl považován za zkrachovance, takže se nemusím snažit ve svém životě předstírat, že jsem dosáhl úspěchu. Děkuji ti, že jsi se podle obvyklých náboženských i politických měřítek mýlil, takže ani já nemusím mít vždycky pravdu."

A to je ta největší krása. Nemusíme mít nic. Ani jistotu, pravdu, úspěch, pochopení, dokonalost nebo takzvanou normálnost. Jsme jiní, ale krása znamená vždycky jinakost. A vždycky bude spíš pozváním k setkání s Bohem, než potvrzení starých vzorců, které nefungují...

Jste milovaní!