Střelné modlitby a buddhistická všímavost

Krátké modlitby, jak je znali otcové církve a mniši v egyptské poušti, mají v sobě cosi, co hluboce rezonuje i s buddhistickou praxí. Nejsou to rozvláčná a ukecaná slova, ale tiché výkřiky srdce. Nejsou to formální projevy církevních hodnostářů, ale okamžiky bdělosti obyčejného člověka – jako když se v meditaci na chvíli rozestoupí mraky a my zahlédneme čisté nebe.

V buddhismu se často mluví o všímavosti (sati) – schopnosti být přítomen v každém okamžiku. Střelná modlitba je právě takovým okamžikem. Je to návrat k dechu, k úmyslu, k tichému "ano" uprostřed činnosti. Není třeba přerušovat práci, není třeba odcházet do kláštera. Stačí se na chvíli zastavit – v sobě.

Krátké zvolání jako "Pane, smiluj se" nebo "Všechno pro Tebe" je jako buddhistické gáthá – krátké verše, které se recitují při běžných činnostech. Například:

• "Když si myji ruce, připomínám si čistotu srdce."

• "Když vstupuji do místnosti, vstupuji s úctou."

Takové věty nejsou jen slova. Jsou to kotvy. Pomáhají nám neztratit směr. Pomáhají nám vracet se – k sobě, k druhým, k Bohu.

V buddhismu se říká, že každý okamžik může být bránou k probuzení. A právě v tom se střelné modlitby a všímavost setkávají. V tichém, nenápadném, ale hluboce pravdivém pohybu duše.