Klára a blahoslavenství ticha

Svatá Klára obdržela z rukou sv. Fratniška svůj řeholní oděv. Následovala chudého Krista až do krajnosti. Třiačtyřicet let této cesty by se dalo dalo nazvat mystickým tichem světa. Teprve dva dny před její smrtí byly chudé paní od sv. Damiána v Assisi (klarisky). Do té doby slyšela Klára Kristův hlas jen ve svém nitru a službě nemocným. Podobně to vidíme i u kalkatské Terezy a mnohých dalších. 

Svět vás soudí, pochybuje o vás, pomlouvá. Jediné, co vám zbývá je setrvání v tichu plném pochybností o sobě samotných i o vašich rozhodnutích. Klára v dopise Anežce k nám do Čech píše: "Co už držíš, drž pevně! Co konáš, konej vytrvale a nikdy neopouštěj, ale klidně, radostně a hbitě jdi po cestě k velké blaženosti v tichém následování." 

Tiché následování se ukazuje jako cesta uskutečňování lásky. Je to úzká cesta a málokdo se po ní vydává. Pro ego tu není totiž nic. Žádná možnost úspěchů, výher, ocenění, vítězství, žádná spravedlnost, kterou se můžete hájit a dokonce ani prostor vytvářet v sobě obraz oběti, které stále někdo ubližuje. Klára i ostatní ženy pochopily pravý význam kontemplace jako spojení modlitby a práce ve prospěch nejchudším.  

Pokoj a dobro.


Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5,5)