světlo světa

V jistou chvíli svého života jsem učinil příšerné zjistění. Většina z toho, kým jsem se stal - prostě "není prava". Hned jak jsem sundal jednu masku, objevila se další, a další. To do velké míry vedlo k depresi, způsobené faktem, před kterým jsem stál: Jsem špatný člověk. Sobec plný závisti a neschopnosti skutečně měnit věci k lepšímu. Jsem-li falešný, pak i mí "bohové" takoví jsou. Ďábelský hlas měl naprostou a zjevnou pravdu. Ale proti němu tu bylo ještě něco jiného. Tak tichého a nepatrného, že trvalo roky, než jsem si toho všiml.

Když si právě teď představím místo, na kterém stojí má duše, vidím tající led. Dantovo nejhlubší peklo pomalu mizí. Ledové království mého sobectví rozpouští světlo. Svit toho světla, modrý Marií a červený Ježíšem. Jako by se oba paprsky setkávaly právě v tom místě, kde je tak těžké se nadechnout.

Ježíš k nim opět promluvil a řekl: "Já jsem světlo světa; kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života." (Jan 8,12)