Tajemství dechu

V knize Genesis čteme: "I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem." (Genesis 2,7). Dech je je tedy tajemným darem života. Rytmus dechu (nádech i výdech) je nejstarší lidskou modlitbou (tak samozřejmou, že si ji neuvědomujeme) a zároveň srozumitelnou všemu stvoření, že nepotřebuje jazyk, ani slova. 

Ježíš předává pokoj a sílu také dechem: "Ježíš jim znovu řekl: 'Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.' Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého." Jan 20, 21-22. 

Dech je úzce spojen s naší psychikou. Řecké slovo ψυχή (psyché) znamená dech, který opouští naše tělo v okamžiku smrti (ψύχω - psycho má původní význam v dýchání). Helenistický vliv na naši kulturu způsobil, že právě odtutd vnímáme duši (též. psýché) jako podobnou našemu tělu. 

Poustevník Jan Klimak učil křesťanské modlitbě takto: "Je třeba, aby vzpomínka na Krista byla úzce spojená s tvým dechem, tak poznáš tajemství vnitřního pokoje."

Tzv. Ježíšova modlitba, kterou se rádi modlili pouštní otcové zněla "Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným", nebo zkráceně "Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou". Tato slova se mniši modlili v rytmu dechu třeba i 6000x denně (denně se průměrně nadechneme 20000x) . Tak vyrčená slova prostupovala doslova celého člověka, a neodehrávala se pouze v mysli.

----

zajímavý odkaz na článek o modlitbě a dechu naleznete zde