Taky čekám na Zloděje

Vždycky jsem miloval "Malou cestu" Terezie z Lisieux. Je tak krásná a lidská. Třeba, když se trápím svou minulostí, vzpomenu si, že člověk nesmí přestat důvěřovat životu a Boží lásce, která nic takového jako "perfektní" a "dokonalé" nepožaduje. Ona říká doslova "Být malý znamená konečně také vůbec nepozbývat odvahu kvůli svým chybám, protože děti často upadnou, ale jsou příliš malé, než aby si hodně ublížily."
A taky mám rád Terezčin smysl pro humor a lásku v něm. Třeba o Ježíšovi mluví jako Zlodějovi, který ji "ukradne" do nebe. Vím, že to mnohým připadá až moc sentimentální. Ale je v tom tolik lidskosti a dětské důvěry, kterou potřebujeme všichni objevit. Co jinak s tím vším, co víme, známe a kde jsme byli? K čemu nám to je, když nedovedeme milovat a důvěřovat jako děti? Vždyť i Ježíš říkal: "nebudete-li jako děti, jistě do království nebeského nevejdete."
Děkuji Terezko. A ty víš za co všechno....