Tam, kde je tvůj hřích, je i tvůj dar

02.03.2020

Pro jungiány je stín téměř něco jako tajná modla. Podobně jako pro křesťany hřích. Stín je však jen fyzikálním jevem z přítomnosti světla. Stejně jako je jasné, že tam kde záříme, je zároveň něco, za co se stydíme, co popíráme a nechceme přijmout. 
Umíme velmi dobře odhadnout stíny a hříchy druhých. Někdy nám to dělá i dobře, protože tak se cítíme být lepšími než ostatní. Proto je tak snadné se denně šťourat v třískách našich bratří a sester, a trám ve svém oku ignorovat. 
V knize Jana Poláčka je krásné věnování: "Památce těch, kteří ze světa odešli dříve, než skutečně zemřeli." 
Elias Vella to také krásně vystihl: "kdo říká, že nemá hřích, pak nemá ani žádný dar, obojí je totiž jednou stranou téže mince." 
Ježíšovi záleží na tom, abychom našli odvahu podívat se na svůj hřích s láskou a veškerou svou energii věnovali darům, ke kterým hřích ukázal. To je případ tisíců skvělých terapeutů, kteří kdysi sami prodělali nějakou těžkou krizi. 
Abychom zkrátka otočili minci v ruce a smířili se s tím, že tam kde je dar, je i náš kříž a zase naopak. Pokud se tedy točíme v kruhu, a některé věci se v našem životě opakují, pak to nemusí znamenat, že jsme jen pouhé oběti (jakkoliv to často i tak je), ale že máme na blízku i poklad, který z nás může udělat tvůrce a lidi, kteří pomohou dalším znovu na nohy.