Tam, kde právě jsme

A najednou jsem ucítíl, že díky svým pádům, selháním, vinám, hříchům, chybám a bolestem; vším co jsem způsobil sám, a co způsobili druzí mně; jsem se ocitl na místě, kde právě jsem. Posadil jsem se na studnu, aniž bych o tom přemýšlel, snad protože podvědomně stále hledám zdroj, něco co by mi odpovědělo na otázky. A najednou to přišlo. Jakoby ve větru, který se odrážel od kostela, na maličkou chvíli, se ukázalo to, čemu říkáme nebeské království. Proniká mnou vědomí, že tu nejsou žádné odpovědi, protože otázky, které jsme si kladli nedávají žádný smysl, ani tu nevidím vytesané pravdy, kterými bychom se obhájili či usvědčili druhé, ani tu není žádná technika na úspějšnější život, dokonce tu nejsou ani zásluhy, protože za ty bychom se znovu mohli schovat. Je tu pouhá přítomnost lásky.