Temná noc

Svatý Jan od Kříže mluví o temné noci duše. Je to čas, kdy sestupujeme do svého středu. Můžeme cítít něco jako pád, ale též úzkost a bolest. Carl Jung objevil v tomto prožívání proces individuace (cesta od uvědomění si bytostného Já k cestě uskutečnění bytostného Já). V temné noci se nejen odkrývají přízraky a démoni, kteří z minulosti vystupují tak děsivě a hrozivě, jakoby se již blížila naše smrt, ale také čím dál víc poznáváme, že někde z hloubi k nám proniká jakési tajemné světlo, nejprve téměř nezřetelné. Temná noc z nás neudělá lepší lidi, ale spíše lidi komplikovanější. Vystoupíme z ní zranění a už nikdy nebudeme takoví jako před tím. Možná budeme víc plakat a nebudeme si tak jistí vším tím, co dřív bylo tak samozřejmé. Vrátíme se ale promění, budeme znát svou cestu, a nakonec budeme naplnění soucitem a láskou. Proto pak budeme moci se svatým Janem od Kříže vyznat: "Ó, noci, která jsi vedla! Ó, noci, milejší než svítání! Ó, noci, která jsi spojila Milovaného s milovanou, milovanou v Milovaného přetvořila."