Terezie z Ávily

15.10.2020

Máš-li v srdci Boha, nic ti nechybí, jeho láska stačí.

Hrad v nitru: Modlitba

Potřebujeme zjistit, jak je možné do tohoto hradu vstoupit. Zdá se, že říkám pořádný nesmysl; vždyť je-li tímto hradem duše, je jasné, že není proč do něj vstupovat, vždyť je to ona sama; podobně jako by byl nesmysl někomu říkat, aby vstoupil do místnosti, v jejímž nitru se již nachází.
Ovšem je třeba, abyste poznaly, že je velký rozdíl mezi přebýváním a přebýváním; neboť je mnoho duší, které jen krouží kolem hradu - kde se nacházejí ti, kdo jej stráží - a kterým nijak nezáleží na tom, aby vstoupily dovnitř, ba ani nevědí, co se nachází na onom tak vzácném místě, ani kdo přebývá uvnitř, ani kolik má místností. Již jste slyšely, že v některých knihách o vnitřní modlitbě se radí duši, aby vstoupila do svého nitra; nuže, to je totéž.
Nedávno mi jeden velký vzdělanec řekl, že duše, které nekonají modlitbu, jsou jako ochablé nebo ochrnulé tělo, takže i když má nohy a ruce, nemůže je ovládat. A takové skutečně jsou, neboť existují duše tak nemocné a navyklé setrvávat jen u vnějších věcí, že na to není lék ani se nezdá, že by vůbec mohly vstoupit do svého nitra. Zvyk je totiž udržuje již takové, že jsou stále ve styku s různou zvěří, která se nachází kolem hradu, takže je už skoro jako ona, přestože má tak bohatou přirozenost a může vést rozhovory s nikým menším, než je samotný Bůh.

Cesta: Odevzdání

Nemyslím, že úplné odevzdání spočívá ve fyzické askezi, nýbrž spíše v tom, že duše se bezvýhradně oddává dobrému Ježíši, našemu Pánu, neboť v něm nachází všechno, a proto zapomíná na všechno ostatní.

Pokud žije někdo sám, lehko se může považovat za svatého; až ve společenství pocítí, jestli je opravdu pokorný a trpělivý.

Nedovol, aby tě něco rozrušilo nebo v tobě vyvolalo obavy - všechny věci jsou pomíjivé.

Od okamžiku k okamžiku uneseš hodně.