Thich Nhat Hanh

03.09.2020

Řada z nás je v neustálém spěchu a neužívá si kroky, které dělá. Vždy když se zastavíme a přivedeme mysl zpět k vlastnímu dechu a krokům, můžeme vyzářit pocit klidné radosti a navázat tak spojení se zázraky života. Kolem nás a v nás je tolik zázraků života, s nimiž kvůli ustavičnému spěchu nedokážeme být ve spojení. Neustále něco hledáme, možná trochu štěstí. A hledáním míjíme život kolem nás; chodíme jako zombie, zíráme dolů do displejů mobilů anebo se ztrácíme v myšlenkách. Neumíme si užívat vlastní kroky.


O lásku je třeba pečovat a živit ji, aby mohla pře- žít. Naše utrpení rovněž přežívá, protože jej umožňujeme a stále krmíme. Znovu a znovu v myslích přemíláme utrpení, lítost a smutek. Zakusujeme se do nich, polykáme je, znovu je vytahujeme a do nekonečna je vstřebáváme. Krmíme-li vlastní trápení při chůzi, práci, jídle i během rozhovorů, sami ze sebe děláme oběti přízraků minulosti, budoucnosti a obav v přítomnosti. Nežijeme své životy.


Trpí-li ti, které milujeme, to nejlepší, co pro ně můžeme udělat, je sedět s nimi nebo s nimi chodit a poskytnout jim svou energii plného vědomí a míru. Pomůže jim to k tomu, aby se zklidnili a objali své utrpení, protože díky tomu pak mohou začít také chodit, sedět a dýchat s plným vědomím a postarat se o plačící vnitřní dítě.


Většina lidí má z utrpení strach. Utrpení je ale jako bahno, které pomáhá lotosovému květu štěstí růst. Bez bahna lotos nevykvete.


Bez bahna lotos nevykvete, Thich Nhat Hanh