To jsou malé věci

S mým kamarádem si často povídáme o problémech a trápeních, která nás sužují. Nakonec můj přítel vždy dodá: "ale to jsou malé věci." A vskutku jsou. Občas ohromeně zírám jak malými věcmi jsem se ještě před pár dny zabýval. Jak mě rozhodily zprávy u doktora a spousta jiných věcí, kdy jsem myslel víc sám na sebe, než na to podstatné. 

Když naslouchám druhým lidem, zjišťuji, že za tou spoustou malých věcí, o kterých mluví, jsou věci velké, ale neviditelné. Touha po tátovi, po odpuštění, uzdravení. 

Velké věci vidíme paradoxně až tehdy, když jsme konfrotování s životem a smrtí. Když někdo onemocní, nebo umře. Teprve pak nám někdo připomene, že pozdravit se na ulici, zastavit se, jenom se usmát, říct "sluší ti to", "je to v pořádku", je mnohonásobně důležitější než všechno ostatní. Život není snadný, ale skutečné a podstatné věci jsou prosté.

Slovy mystika a básníka Williama Blaka to vysvětlím asi líp:

"Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině."