Podivuhodná touha

Tady v San Giovanni Rotondo, u hrobu Padre Pia, podobně jako před pár dny v Assisi u hrobu Františka a jeho přátel cítím jak moc všichni potřebujeme být blízko svatosti (síly, která proměňuje). Všichni vláčíme svým životem kamení plné nesvatosti a odmítnutí. Nás všechny spojuje bolest a utrpení, ale pojí nás ještě něco mnohem silnějšího. Touha po přijetí všemu navzdory. Tady v suchých místech Rotondo se mi vybavil Ježíšův výrok o zavrženém kameni (Ježíš jim řekl: "Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích?"). V hromadě zavrženého kamení můžeme najít i sami sebe, svou minulost, svou přítomnost i budoucnost. Jen síla větší než je naše jej může vsadit do zdi, ze které roste katedrála světa, abychom my mohli jít dál, protože naše cesta nekončí. Je to tatáž síla, o které jsem psal na začátku. Podivuhodná touha po Bohu. Pokoj a dobro.