Tři kroky k osvícení

O druhých lidech víme většinou velmi dobře to, jací by měli být a nejsou. Víme jak by měli vypadat, co říkat, jak se chovat, co dělat, co změnit. Můžeme stejně tak dobře vědět, kde dělají chyby, kde selhali, co udělali špatně. Naše církve musí tímto očišťujícím proudem lásky projít (stejně jako každý z nás!), jinak z nich budou jen zbytečné spolky plné moralizování a pokrytectví. Bez Božího milosrdenství jsme jen žebráci v kravatách a kolárcích, žebráci u stolů v palácích mocných lidí, či mluvící hlavy v televizních přijímačích. 

Mnoho věřících lidí je šokováno, když zjistí, že Ježíš neruší spravedlnost, ale staví nad ní ještě něco většího. "Co to je?" zeptá se jeden. "Prý milosrdenství" odpovídá ten druhý. Radikální milost je láska, která proniká vším - i naším hříchem, i naší chybou. Cesta k milosti, kterou Ježíš ukazuje všem lidem okolo, začíná prvním krokem: 

"Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Anebo jak to, že říkáš svému bratru: 'Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka' - a hle, trám ve tvém vlastním oku! Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra." (Matouš 7,1-5)

Uvědomili jsme si možná, že naše touha soudit druhé lidi vychází ze strachu (například ze strachu, že právě teď nás někde soudí druzí lidé). Naše touha soudit zatím nemizí. Dokud nezmizí strach, nepřestaneme. Teprve, když jsme konfrontováni sami se sebou a svou bolestí, začneme být otevření pro změnu.  

Ani druhý krok, poznání že sám jsem hříšník, však není cíl!  Mnoho lidí se zastaví na duchovní cestě právě tady. Ale i tady platí "Nesuďte, abyste nebyli souzeni." Znám mnoho lidí, kteří sami sebe odsuzují a zápasí právě s tímto nutkáním celý život. Popravdě píšu tyto řádky proto, že sám k tomuto druhu lidí patřím. Na druhé straně ale věřím i ve třetí krok, který učí Ježíš své žáky:

"Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb? Nebo by mu dal hada, když ho poprosí o rybu? Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci. Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá." (Matouš 7, 8-14)

V tuto chvíli je před námi umění třetího kroku. Možná jsme se o něj pokusili už tolikrát a tolikrát se to nepovedlo. I Ježíš mluví o úzké cestě (ne o snadném nákupu v duchovním supermarketu). Na třetí krok jsme totiž vždycky sami. Tady nám žádný guru neporadí, nikdo to za nás neudělá. Pravděpodobně se to budeme učit až do konce našich dní. Ježíšovi ale nejde o to, abychom to zvládli napoprvé. V podstatě jen říká "vždy začni u sebe" a buďte jako já a můj Otec. Letohradský farář Václav Vacek říká "Nic si nenalhávejme, do jaké míry jsme spravedliví a milosrdní podle Ježíše, do takové míry je Ježíš uprostřed nás."