Třiačtyřicet

Je mi třiačtyřicet, zjistil jsem, že opravdu jistě vím, že nevím nic. Že musím čím dál víc odpouštět sám sobě (od hříchů až po únavu), že mi zas chutná čaj s medem a citrónem, a kupodivu (nově) i sázení kytiček. Snad proto, abych se dotýkal země, do které i mě jednou položí.