Tušení nesmrtelnosti

Je ráno. Dnes usedám v poustevně, popíjím kafe. Sleduju bílý čas. Pomalu se vznáší k zemi. My tomu říkáme pád. Mám nostalgickou náladu. Nespěchám, ačkoliv vím, že bych toho měl ještě hodně udělat. Dívám se na sněžné kapky času a v duchu se k nim připojím. 

Mám před sebou právě slova anglického básníka Williama Wordswortha "Zvěstování nesmrtelnosti":

Spánek náš turva sněním a zapomněním

Vždyť duše... z dálky přichází.

Nezapomněla ještě zcela,

Však prvotní čisté bytí už nemá.

Jen jako závoj třpytný, jasný

Ji cestou z domova Boží sláva doprovází.

Nebe je kolébkou, v níž v dětství spočíváme!

Až chlapec vykročí, pak stěny žalářů

Na cestu vrhnou stíny...

A stejně! V mládí, jež den co den se vzdálí

Od východu víc,

Příroda sama Boha chválí.

Pokoj a dobro.