neboť jsem tichý a pokorného srdce

Sv. Bernard ve své práci o sedmi stupních pokory vychází z Ježíšových slov: "Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce." Mt 11,29. Cesta, kterou Ježíš je, je tedy způsob pokory. Ve svém spise naráží také na apoštola Pavla, a tady je dobré se na chvíli zastavit a rozjímat o pokoře, protože jakkoliv se snažíme, meditujeme, vzděláváme a modlíme se, pokaždé narazíme na své ubohé ego. 

"Myslíš si, že Pavel těmito stupni neprošel, když byl podle svých vlastních slov vytržen až do třetího nebe (2Kor 12,2). Avšak proč "vytržen" a ne spíše "veden"? Zřejmě proto, abych já, který nepochybně stojím daleko za Pavlem, se nedomníval, vlastní silou a vlastním snažením bych mohl dospět do třetího nebe, když tak veliký apoštol říká, že byl vytržen tam, kam nedokázal dojít ani poučováním ani za ruku s nějakým vůdcem. Neměl bych stavět na své síle nebo si zoufat kvůli námaze. Kdo se totiž nechá poučit nebo vést, tak tím, že následuje učitele nebo vůdce, dokazuje, že své úsilí podrobuje zkoušce, aby byl posléze doveden k určitému místu nebo myšlence tak, že může říci: nikoliv já nýbrž milost Boží byla se mnou (1Kor). Kdo však je vytržen nikoliv vlastní, nýbrž cizí silou, je současně nevědomky někam nesen a nechlubí se ani docela ani částečně sebou samým tam, kde ani sám ani s někým něco nedokáže."

V určitou chvíli dojdeme k tomu, že na našich "zásluhách" není nic záslužného, a že je-li v našem životě nějaká dobrota a láska, pak nepochybně pochází od Něj.