Uctění památky Jana Žižky z Kalicha

Jméno nejslavnějšího českého vojevůdce si dnes berou do úst velmi často ti, kteří by se rádi vypořádali s husitskou duší našeho národa tak, že jí dají nálepku bezbožného násilí. Tak jednoduché to ale není. Není to tak jednoduché ani s husitstvím, ani s Janem Žižkou, ani s námi samotnými. Každá událost, každý život v sobě nese své světlo i svůj stín. Pokud nebudeme hledat světlo, budeme navždy odsouzeni k životu v těch nejtemnějších koutech.
Karel Čapek již dávno popsal něco, co dnes cítím jako velkou duchovní bolest. Sám píše: "Nejsme nehrdinský národ; ale máme jakousi náklonnost omlouvat se pokorně za to, že jsme si tu a tam dovolili být mužsky stateční." Církvi i politice schází slovo chlapa, slovo, jemuž můžete věřit, protože ten, který za ním stojí, rozhodně nehodlá v nestřežený okamžik uhnout, hledí vám do očí a dokáže uznat, že udělal chybu. Mužnost dnes nahradil podivný kostým líčidel, voňavek, falešných knírků a vůbec všech dalších rekvizit, jež používají podvodníci a falešní hráči.
V Janu Žižkovi vidím rysy Jana Křtitele, který nesmlouvavě stojí na straně Pravdy. Ano, Jan Žižka není světec, není beránkem - byť před Beránkem Božím při častých modlitbách pokleká. O to víc je pro mne od dětských let symbolem svobody v Bohu, mužem, který se nebojí lidí, a dokonce ani toho, že udělá chybu, a zároveň má v sobě dostatek bázně před Bohem.
Když umírá, umírá chudý. Stál na straně chudých, Božího lidu. Možná i proto, že jeho minulost nebyla zrovna nejrůžovější, možná i proto, že dlouhou dobu žil ve svém vlastním stínu, věděl, že nyní přišel čas postavit se na místo, které není výhodné, neskýtá oslavy a iluzorní hodnoty tohoto světa. Jan z Kalicha byl statečným obráncem víry. Jeho slovo bylo ano, ano - ne, ne, tak jak to slyšel z evangelia.
Nikdy jsem nechoval úctu k rosolovitým osobám, jež nám předkládají dějiny jako ty nejlepší z nejlepších. Spíše mne vždycky fascinovali lidé, kteří si, přes svou nepochybnou sílu a odvahu, byli až do konce vědomi vlastní hříšnosti, dokázali přesáhnout sami sebe a na uprázdněné místo postavili Krista.
Takový byl, je a navždy pro mne zůstane Jan Žižka, oddaný ctitel Husův a nedokonalý následovník Kristův.

#sudoměř #žižka #ccsh