Pohledem ukřižovaného

V kostele sv. Damiana se František modlil pod starou ikonou kříže, kterou tady zavěsili syrští mniši ještě ve 12. století. Mystici se dívají jako děti, mají dar vidět skrze. Nevidí jen to, co zůstává na povrchu, ale vidí celek. Tento dar vidět pochází ze světla v srdci. Ostatně František se pod tímto křížem sklonil k této modlitbě: "Nejvyšší, slavný Bože, osvěť temnotu mého srdce a dej mi pravou víru, pevnou naději, dokonalou lásku, hlubokou pokoru, rozum a poznání, abych zachoval tvá přikázání. Amen."  

Jeden z mých zpovědníků mi kdysi řekl něco v tomto duchu: "Když už nebudeš vědět kam dál, podívej se očima ukřižovaného jako svatý Fratnišek. V duchu vstup k němu na kříž a rozhlédni se. Co vidíš? Pod křížem je nyní tma. Čím déle se do té tmy díváš spolu s Kristem, tím víc vnímáš siluety lidí, a pomalu ti dochází co to znamená. Jsou to všichni, které jsi za celý život potkal a jimž jsi neodpustil, nebo kterým jsi naopak ublížil. Jsi ale teď s ukřižovaným sám ukřižovaný. Nemůže se ani hnout, jediné co ti zbylo je láska a milosrdenství. A proto se modlíš o odpuštění a lásku. Nic jiného nemáš a nemůžeš. A nyní tvá modlitba končí. Sestupuješ z kříže zpět do svého těla, vstáváš a odcházíš ven. Co to tedy nyní znamená?"

Fratnišek po modlitbě u sv. Damiana vstal a začal uskutečňovat. Neměl žádné nároky na to zda bude pochopený, vyslyšený druhými, uznávaný či uctívaný. Prostě viděl. Viděl očima ukřižovaného.