Už tam jsme!
V tomto se křesťanství a buddhismus shodují.
Těm, kteří stále opakovali "ukaž nám Boží království" (osvícení, přítomnost, etc.), odpovídali Ježíš i Gautama podobně: "nemůžete jít tam, kde už dávno jste."
To je ve stručnosti celé evangelium a církev, či dharma a sangha.
Když ale čteme Bibli, studujeme posvátné texty, ale uvnitř jsme stále plni strachu, všechno vidíme jako problém, stále dokola si "vytáčíme v telefonu" minulost - až nežijeme ničím jiným, kameníme v solné sloupy, slepneme.
Komenský v Labyrintu vede poutníka (sebe i čtenáře) do nitra srdce. Proto otázky "kdo je Bůh", "existuje Bůh" nebo "kudy se dostanu do Božího kralovství" nemají vůbec žádný smysl.
Víra není soutěž v odesíláni obalů od dobrých skutků, ani psychologický fenomén, ale prosté odpuštění nepřátelům (soucit) a pochopení, že jsme milovaní nyní, v tomto okamžiku včetně toho, co právě vláčíme jako kříž.
Namasté.