Uzdravení

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje zdraví jako "stav kompletní fyzické, duševní a sociální pohody a nikoliv pouhé nepřítomnosti nemoci či vady." Bible mluví o daru být znovu v souladu s tím, kým od počátku jsem - tedy obrazem Božím (Gn 1,26). Být zdravým člověkem, znamená nejen stát se celistvým v propojení těla, duše a mysli, ale především v propojení se stvořením (s ostatními).  

Ježíš bořil zdi zákonictví, otvíral hroby a uzdravoval tak, že rozvazoval pouta strachu a učil lásce, která všechno přemáhá. Ježíš nám ukazuje, jak poznamenává Anselm Grün "že jsme bezpodmínečně milováni. Jako synové a dcery Boží jsme cele a plně milováni, přijímáni a vítáni. Tato bezpodmínečná láska je předpokladem k tomu, abychom mohli opravdově žít, a ne jen živořit, abychom si právo na život nemuseli nějak zasloužit." 

V uzdravení nejde o zvedání lidí z vozíčků za pomoci psychické manipulace. Takové uzdravení bude vždy jen chvilkové, pro efekt a vlastní soukromou slávu kazatele či gurua. Nejde ani o nalezení systému a nových náboženství, jakými jsou dnes ezoterčtí kazatelé na sociálních sítích. K uzdravení sebe i druhých je zapotřebí otevřenost (effatha), blízkost (přátelství), tichost (stáhnout ze světa všechny své stíny, které do něj stále promítáme, důvěra (tvá víra tě uzdravila) a odevzdání se (spočinutí).

Ježíšova probodená ruka se mne může dotknout a může mne uzdravit od strachu ze zítřejšího dne, z obav o svou pověst, od lpění na minulosti, skrze přijetí sebe sama. Před Kristovou tváří nemusím podávat výkony a být takový jakého mne chtějí mít druzí lidé. Mohu vstoupit a být doma. Alespoň tak zažívám svou nedokonalou víru v nedokonalém těle každý den.