V srdci Boha

z procházky do lomu
z procházky do lomu

Terezie z Ávily říká nádherně "Ničím se neznepokojuj, ničím se nermuť, všechno pomíjí. Bůh se ale nemění. Máš-li v srdci Boha, nic Ti nechybí, jeho láska stačí." Mé jáčko, které se tolik snažilo celý život získat si úctu a respekt - pomíjí. Tolik času jsem ztratil pro pár písmenek před jménem, tolik času jsem ztrácel pokaždé, když jsem se snažil něco vykonat, říct a ukázat. Celé naše bytí ale pochází z jediného zdroje. Terezie mu říká "srdce Boha", Ježíš jej nazýval Otcem. Je jedno zda tomu říkáme Srdce, Bůh, Láska, Kristus nebo Život. Podstatná je nepomíjitelnost, která je daleko za slovy. I proto mystici nakonec mlčí a lidem je dobře v jejich přítomnosti. Pravda je skrytá v tichu nového rána. Všechno pomíjí, mé trápení, mé touhy, všechno, co jsem se domníval, že je "moje." Podívejte se na ptáčky venku a stromy. Jak krásně patří dohromady. Jen my lidé tak moc lpíme na sobě, že potom slepneme a ztrácíme sluch. Jsme v Srdci Boha, tam je všechno v pořádku, tam jsme propojeni s Ježíšem a jeho nežným a laskavým pohledem.

Děkuji za toto místo a za každého člověka, kterého dnes potkám. Vím, že nás nic nemůže vzdálit od Tebe. Pomíjivé jsou mé myšlenky, má minulost i úzkost a strach, které občas cítím. V tvou lásku věřím, víc nežádám....