Večerní exercicie: Hora pokušení

Nastala chvíle našeho setkání. Jsem tu Pane, abys ke mně promluvil.

[tiše dýchám, nic neposuzuji]

Myšlenka:

Každý člověk je Boží lampa. Jeho úkolem je být světlem v temnotách. Bůh stvořil každou lampu s čistým, průhledným sklem, přes které světlo může svítit a prosvětlovat temnotu světa. 

[Sv. Charbel]

Boží slovo:

Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb." Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem." Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé." Ježíš mu odpověděl: " Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno 'andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili' a 'na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen'." Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina Boha svého." Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle. Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí.

[Lk 4, 1-14]

Místo:

Západně od Jericha leží Džebel Karantal: HORA POKUŠENÍ. Toto místo je jedním z možných, kde Ježíš prožil svůj čtyřicetidenní půst. Dnes ve skalní steně této hory najdeme pravoslavný monastýr. Eremité tu však byli již v 5. století.

Dnešní den:

Jaké je tvé pokušení? Otevřít ledničku a něco sníst? Od pití dobrého vína, přes erotickou fantazii až k pomluvám, kterými ospravedlňuji sám sebe? Ježíš čelí třem pokušením, která se od již zmíněných představ pokušení docela liší. Všechna tři jsou totiž pokušením POSTAVIT SE NA BOŽÍ MÍSTO a JEDNAT SÁM PRO SEBE. Zázraky, které Ježíš později vykoná jsou pro druhé. Bude křísit mrtvé, uzdravovat nemécné a nakonec svou vlastní obětí na kříži porazí i smrt jako takovou. Ale teď a tady čelí pokušení být BOHEM SÁM SOBĚ. Ve skutečnosti je to i naše největší pokušení. Domníváme se, že vše co víme už stačí. Nikdo nám nebude nic říkat. Máme svou vlastní spravedlnost, všechno jsme už přečetli, viděli, známe, víme, vyznáme se. Poušť ukáže člověku kým doopravdy je. Samota nás naučí daru BÝT VIDĚN. V poušti se není kam ukrýt, před sebou samým, před Bohem.

[tiše dýchám, nic neposuzuji, zavřu oči a vidím Ježíše jak tu teď stojí, můžu mu svobodně říct, cokoliv, obejmout ho, dýchat s ním a požádat ho aby se mnou procházel dnem, který mě čeká - nemodlím se, jen si s Ježíšem povídám jako se svým bratrem nebo přítelem]

Závěrečná modlitba:

Ježíši, děkuji ti. Opatruj nás, Bože, když bdíme, abychom bděli s Kristem, a ochraňuj nás, když spíme, abychom odpočívali v pokoji.