Večerní exercicie: Qasr al-Jahúd

Začátek:

Je večer, den se schýlil, jsem tady a naslouchám.

[tiše dýchám, nic neposuzuji]

Myšlenka:

Dávní otcové pouště nazývali svou modlitbu "spočinutím v Bohu". V tomto hlubokém pokoji, kde je jen Ježíš a vy, začínáte odkládat běžné psychické mechanismy potlačování. Většina z nás vynakládá hodně energie na potlačování pocitů viny, strachu atd. Když začnete meditovat, po nějaké době tyto mechanismy mizí. Strach, od něhož jste utíkali, nebo vina, kterou jste se snažili pohřbít někde v hloubce, tak začnou postupně vybublávat na povrch. A může se vám stát, že po ukončení meditace budete místo hlubokého uvolnění pociťovat neurčitou úzkost, nejasné obavy a nebudete vědět proč. Meditace má moc způsobit následující: jak půjdete dále po této cestě, ona věc, kterou jste potlačovali, strach, na nějž se nechcete podívat, nebo vina, kterou si nechcete připustit, jako by byly spáleny v ohni božské Lásky. Často ani nezjistíte, o co šlo, ale ono to zmizí - a zmizí to nadobro. [John Main]

Boží slovo:

I začal procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů," jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.' Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: 'Náš otec jest Abraham!' Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš. Na to Jan všem řekl: "Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným." A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. Ale když káral vládce Heroda kvůli Herodiadě, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co činil, Herodes všechno dovršil ještě tím, že dal Jana zavřít do vězení. Když se všechen lid dával křtít a když byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.". [Lk 3, 3-22]

Místo:

Qasr al-Jahúd je místo, které máme dosvědčené z pozdější tradice. Je to místo blízko řeky Jordánu, kde Jan Křtitel pokřtil Ježíše a jistě mnohé další. Název (doslova Palác Židů) pochází od nedalekého pravoslavného kláštera, který byl na tomto místě postaven ve 4. století a později byl několikrát zničen a znovu vybudován.

Dnešní den:

Když se křižuji, připomínám si nejen Kristův kříž, ale znovu a znovu podepisuji svůj křest. Tři křížky, na čele, rtech a prsou mi připomínají, že můj křest prostupuje jako světlo chvílemi, kdy se trápím mnohými myšlenkami, kdy hledám slova lásky, a kdy můj dech sevřela úzkost.

Křest (latinsky baptisma - ponoření) je jedna z iniciačních svátostí. Nejde jen o očistný rituál od hříchů, ale mystici zdůrazňují i jeho PROPOJOVACÍ stránku. Tak jako jsme byli ponořeni do hlubin vody, která je živá a proudící, tak jsme také ponořeni do špíny, kterou voda nese. Potřeboval Ježíš křest? Toužil po něm. Proto přišel k Janovi. Aby se ponořil a spojil sebe, svou čistotu s naší lidskostí.

Náš křest není jen jeden rituál (kdysi v minulosti), ale neustálý proces zasvěcování. Denně obnovujeme své křestní sliby, denně obnovujeme své lidství, denně musíme povstávat a pokračovat v cestě. Křest je velké mysterium, protože je darem Ducha svatého.

Kdo si myslí, že byl jednou pokřtěn a tím je spasen, velmi se mýlí. Je v něm pýcha, ale láska schází. Křest není obyčejný obřad, ale postupné zasvěcování do života v Kristu, je to nekonečná cesta, na kterou jsme se jednoho dne vydali.

[tiše dýchám, nic neposuzuji, zavřu oči a vidím Ježíše jak tu teď stojí, můžu mu svobodně říct, cokoliv, obejmout ho, dýchat s ním a požádat ho aby se mnou procházel dnem, který mě čeká - nemodlím se, jen si s Ježíšem povídám jako se svým bratrem nebo přítelem]

Závěrečná modlitba:

Naplň mou duši láskou Otče. Ať tě nepotřebuji, ale miluji! Opatruj nás, Bože, když bdíme, abychom bděli s Kristem, a ochraňuj nás, když spíme, abychom odpočívali v pokoji.