Večerní exercicie: U jezera Tiberiadského

Ježíši, vím, že to jsi ty.

[tiše dýchám, nic neposuzuji]

Myšlenka:

Oproštěný člověk se nemá stále starat o to, co by potřeboval, ale má dbát na to, co by mohl postrádat." [Heinrich Susso]

Boží slovo:

Potom se Ježíš opět zjevil učedníkům u jezera Tiberiadského. Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili. Když začalo svítat, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. Ježíš jim řekl: "Děti, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli: "Nemáme." Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou. Ostatní učedníci přijeli na lodi - nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket - a táhli za sebou síť s rybami. Když vstoupili na břeh, spatřili ohniště a na něm rybu a chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb z toho, co jste nalovili!" Šimon Petr šel a vytáhl na břeh síť plnou velkých ryb, bylo jich sto padesát tři; a ač jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš jim řekl: "Pojďte jíst!" A nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. [Jan 21, 1-12]

Místo:

Tiberiadské jezero /nebo také Galilejské, Genezaretské jezero či Kineretské/. Většina z Ježíšových cest se odehrála kolem břehů tohoto jezera. Pán právě tady povolal rybáře za své první učedníky, tady chodil Ježíš po vodě a Petr jej chtěl napodobit, a také se zde odehrává závěrečná scéna Janova evangelia.

Dnešní den:

Setkáváme se naposledy na naší duchovní pouti Svatou zemí. Čtrnácté zastavení, mnoho míst jsme nenavštívili, ale na to nyní nezáleží. Ježíš nám volá vstříc, každý den, každou noc: "Pojďte jíst!" V temné noci, i za poledního slunce. Možná ani my Ježíše stále ještě nepoznáváme, stále je pro daleko, ale už tušíme, že je to on. V jeho slovech je výzva k přijímání života. Přijímejte, jezte a radujte se, jsem s vámi.

[tiše dýchám, nic neposuzuji, zavřu oči a vidím Ježíše jak tu teď stojí, můžu mu svobodně říct, cokoliv, obejmout ho, dýchat s ním a požádat ho aby se mnou procházel dnem, který mě čeká - nemodlím se, jen si s Ježíšem povídám jako se svým bratrem nebo přítelem]

Závěrečná modlitba:

Děkuji Pane, žes mě provázel Svatou zemí mé duše. Děkuji, že s Tebou se nemusím bát a můžu znovu a znovu důvěřovat v život. Opatruj nás, Bože, když bdíme, abychom bděli s Kristem, a ochraňuj nás, když spíme, abychom odpočívali v pokoji.