Velikonoční dopis pro přátele

 Milí přátelé,

Strach je paralyzující civilizační nemoc. Proto Ježíš říká: ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. On to ví o každém z nás! A také byl zabit, respektive zabíjen je bez ustání v nás i druhých. Ukřižování je proces stále se opakující, neboť každá falešná moc a ovládání je založeno na strachu.

Svět by měl být jednoznačný a jednoduchý. Ale prostě není. Někteří lidé se v jeden okamžik milují na posteli a jsou na pokraji extáze, zatímco jiní umírají, nebo uvažují o sebevraždě., po pandemii následovala hned válka a lidé prchají ze svých domovů. Vedle usychajícího stromu rozkvétají sněženky na hrobech... Potřebujeme přijmout, že život je nevyslovitelným tajemstvím, a to lze jedině v Kristově srdci, v onom "třetím srdci", o němž píše básník Vladimír Holan. Vše podstatné, opravdová setkání, se mohou odehrát za hranicí slov a názorů. Tak silně vnímám modlitbu poslední dobou. Je více tichá a tělesná.

Španělský filozof Unamuno píše, že život není a nikdy nebyl přímka směřující vpřed. Ve stejném čase jde o ztrátu i obnovu, smrt i vzkříšení, chaos i uzdravení život je plný protikladů. Víra je důvěra v hluboce skrytou životní sílu. Učením Ježíšovým rozhodně nejsou jeho názory, které po staletí překrucujeme v tlustoprdných publikacích. Teolog je člověk, který s Bohem rozmlouvá, stejně jako filosof je ten, kdo miluje moudrost. Neříkám nepište, nemluvte, ale jen prosím zůstávejme čím dál víc v blízkosti Kristova srdce, ve kterém je dost místa i pro naše srdce.

I kdybychom vypili do dna všechny kalichy světa a roztočili všechny modlitební mlýnky, nakoupili ta nejzbožnější trička s nápisem "Óm" či "Ježíš je Pán", i kdybychom navštívili ta nejsvětější poutní místa světa a měli jména obsypaná tituly, nic to nezmůže! Pravda je v nás a čeká na své objevení. Pravda stále přítomná, která nás přivedla na tento svět a provází nás na cestě. Ukazuje nám, jak se mysl ocitá na pokraji svých možností, pokud ji zavalíme bambiliony denních zpráv, nebo i přemírou zbožných frází. Pravdou je, že naše přetížená mysl potřebuje jarní detox. Musíme ji neustále pročišťovat modlitbou a tichem, podobně jako tělo očišťujeme zeleninovou šťávou nebo bylinkami.

Vždycky jsem vzhlížel k lidem, které jsem v jejich oboru považoval za dokonalé. Ať už to byli spisovatelé, filosofové, fotografové nebo prosťáčci Boží jako sv. František. A víte, na co jsem přišel? Že tito lidé nejen mnoho vytrpěli, ale především se nakonec stali laskavými. Myslím, že když v životě dosáhneme laskavosti, dosáhneme i pravého vzkříšení, milosti a osvícení. Už nebudeme otroky toho, co si o nás jiní myslí. Přestaneme být otroky srdíček a lajků na sociálních sítích. Poznáme pravdu, a ta nás učiní svobodnými.

Blíží se Velikonoce, největší křesťanský svátek, který si připomínáme nejen jednou ročně, ale každou neděli, a pokaždé, když slavíme eucharistii. Ježíšovo ukřižované tělo nám připomíná i naši bezmoc a nahotu. Na Ježíšovy rány se většina lidí nechce dívat. Myslí si, že v nich je uctíváno utrpení. Ve skutečnosti je však v tajemství kříže utrpení přijímáno a transformováno. Bez přijatého a láskou proměněného utrpení by se Máří Magdaléna nesetkala se vzkříšeným Ježíšem, jehož mužskou energii tolik milovala. S láskou přijatý kříž je branou k životu. Taková je křesťanská naděje ve světě, kde se válčí a lidé se nenávidí.

Pokojné prožití Velikonočních svátků Vám všem. Ať jsme celiství a naplnění pravým pokojem a radostí, které zahrnuje a objímá.

S láskou

bratr Filip

"Duchu svatý, dej, abychom se v každé chvíli obraceli k tobě.
Tak často zapomínáme, že v nás přebýváš,
že se v nás modlíš, že v nás miluješ.
Tvá přítomnost v nás je důvěra a nepřetržité odpouštění."

Bratr Roger, Taizé