Velikonoční radost lotra

Pro většinu světa Velikonoce skončily. Křesťané ví, že fromálně skončí 20. května, kdy budeme slavit Slavnost Seslání Ducha Svatého. Víme také, že každá neděle, kdy slavíme Večeři Páně je nedělí vzkříšení. To všechno možná víme, ale o jednom tajemství se zmiňujeme málokdy. Je to tajemství Velikonoční radosti. 

Všechno podstatné v Bibli se děje na cestě. Každý někam jde a cesta sama se stává proměnou člověka. Ženy jdou k prázdnému hrobu, a pak jdou zpět, aby o tom promluvily. Učedníci jdou do Emauz a potkávají Krista. Velikonoční radost je skutečná. Ona se podobá středověkým příběhům o rytířích, kteří jdou do bitvy a přitom si zpívají, legendám, kdy hrdina seká drakům hlavy a přitom tančí, podobá se úsměvu mystika, o kterém svět prohlašuje "pozor je to blázen". 

Možná si vzpomenete na lotra, kterému později říkali Dismas, kterého ukřižovali po Ježíšově pravici: "Ještě dnes budeš se mnou v ráji.", přesně to mu Ježíš řekl. Uvažte prosím následující: první svatý a spasený člověk po Kristově vzkříšení je lotr! Žádná moralistní bytůstka s červenou tvářičkou. To je Velikonoční radost, která se neodehrává ve světě jistot a slavných vítězstvích, ale uprostřed života, který není o nic lehčí, než boj s drakem, nebo prožitek nemoci s milionem otázek, nebo nakonec i umírání samotné, kdy na nás dopadají otázky smyslu našeho života, tolik podobné šípům z nepřátelských vojsk. 

Velikonoční radost není falešný úsměv, bílé vyceněné zuby, ani to není zábavný pořad, který se trapně opakuje. Je to hluboká zkušenost setkání s Kristem.