Věřit ve vzkříšení

Čím víc jsme na sobě pracovali, tím víc se náš život hroutil. Čím víc jsme ukazovali prstem a usvědčovali druhé z jejich špatností, tím víc se náš život propadal do pekla. Čím víc jsme o Bohu přemýšleli, tím víc se ztrácel v noci názorů a pevných přesvědčení.  

Mnoho lidí je zklamáno, když zjistí, že křesťanství nestojí na tvrzeních a poučkách, nebo naopak na viděních a zázracích. V srdci křesťanství je víra Vzkříšeného! Nelze věřit ve vzkříšení Krista, a přitom nevěřit v to, že jsme vzkříšeni s ním.

Apoštol Pavel říká: "S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých." (Kol 2,12). 

Bez lásky opravdu není žádného křesťana a o to jde, abychom pochopili, že jsme milovaní už nyní - stejně jako všichni ostatní - včetně těch, které nemáme v našich sociálních bublinách. Pro některé je těžko uvěřit například ve spásu homosexuálů, nenávidí jejich barevnost a jinakost. Jiní stejně tak vehementně odsuzují rozvedené lidi a brání jim přicházet ke svátostem, dalším je trnem v oku člověk jiného vyznání či přesvědčení. Tohle v Evangeliu skutečně nenacházím. Naopak vidím tam Boží lásku k člověku - za všech okolností! Radikální milost.

Největším úkonem víry je věřit, že Bůh tě miluje, a to i v tvé nahotě, bídě a hříšnosti. Říká Richard Rohr a pokračuje: Lidé si však myslí, že Boží lásku si musíme získat. Pracujeme pro to a myslíme si, že tím, že konáme dobré věci pro Boha, získáme Boží požehnání a na oplátku i lásku. Toto je náboženství soukromé komůrky, v níž jsem já a "můj" Ježíš. Vše pak vyúsťuje do egocentrické morálky sebezdokonalování a disciplíny.