Vidění

Chci tady poznamenat jen jednu zvláštní duchovní zkušenost, na kterou se dnes pohlíží spíše s despektem, velkými otazníky a podezřením. Myslím, že "vidění" se z křesťanského života trochu vytrácí. Spíš se stále spoléháme na rozum, na množství přečtených knížek a účast v kurzech a seminářích. Vidění, je duchovní zkušenost. Je to stav, kdy dovolíme Bohu, aby nám něco podstatného ukázal. Vidění nám umožňuje spatřit v našich snech, v tělech, na této zemi, podstatné a rozlišit to od odpadků, kterými se denně probíráme. 

Svatý František z Asissi kdysi vystoupil na horu, která se jmenuje Alverina. Tady spatřil Krista na kříži. Přistoupil k němu, objal jej a pomalu jej z tohoto kříže sňal. Nejde o to, že by Ježíšovo tělo čekalo až na Františka. A přece mysticky ano. Něco uvnitř nás čeká, abychom to objali a sňali z kříže. Něco, čemu třeba právě teď nedokážeme pohlédnout do tváře. A tak ani netušíme, že je to Kristus v podobě trestance, jehož jsme kdysi dávno odsoudili. Vidění je stav, kdy si to uvědomíme. 

Možná byste rádi, aby se Ježíš zjevil ve vaší funkci (profesora, teologa, doktora, ředitelky, vedoucí, učitelky, etc.). Ale Ježíš se zjevuje v naší nejvnitřejší podstatě. A tou je paradoxně právě to, co jsme vytěsnili, zahodili, uzamkli do pokoje, kam už roky nechodíme.