Vraždy podle Umberta Eca

V klasickém románu Umberta Eca (Jméno růže) narazíme na podivuhodnou postavu se zachmuřenou tváří. Říká se mu Ctihodný a je to vrah. Ctihodný Jorge pevně věří, že smích je nástroj samotného Ďábla, a proto je ochoten udělat cokoliv, aby se Aristotelova Poetika (dílo jež prokazuje důležitost humoru a krásy) nedostala nikdy do rukou křesťanského světa. Eco velmi dobře věděl, že fanatismus vždy zabíjel víru, a zabíjí ji dodnes. Dobře znal i další postavy křesťanského světa, kteří uvažovali jako Ctihodný Jorge. Jan Kalvín například trestal prostřednictvím své konzistoře každého, kdo na veřejnosti projevoval radost, která podle něj byla vyhrazena pouze vyvoleným. 

Zdá se, že Duch svatý proudí do církve i prostřednictví humoru a tím jí obnovuje a mění. To věděl i syrský kardinál Maximos IV., když na Druhém vatikánském koncilu prohlásil, že nikdy nebude věřit v Boha, který by hrozbou ohně trestal každou lidskou radost. 

Mnoho mystiků nám říká, že cítíme-li radost v srdci, pak je někde blízko i Bůh sám. Ti, kteří přinášejí radost, nesou i Boha. Jsou světlem ve tmě. Svatý František často zvěstoval Krista tím, že se radoval, tančil a zpíval. Zdá se, že krása a humor jsou také onou malou duchovní cestou, kterou máme hledat; tedy alespoň tehdy pokud nám není dobře v pekle zavržení a zvarhování, obviňování a pomlouvání, nenávisti a tváří z nichž vyzařuje jedině křeč vlastní sebedůležitosti.