Všech svatých

Východní křesťané si připomínají všechny svaté v čase Velikonoc nebo v čase Letnic. Naše tradice vychází ze západních keltských obřadů, a tak slavíme všechny svaté v den, kdy si Keltové připomínali nový rok. 

Možná si svaté představujeme tak, jak se nám často ukazují na obrázcích. Červené tvářičky, čisté prstíky ukazující k nebi, tak trochu bezpohlavní, bezchybní. Slovo, které používáme pohcází ze staroslovanštiny a říká, že svatý znamená totéž, co "silný". Síla, o které je tu řeč, nepochází z těch, které si takto připomínáme, ale je to síla Boží. Často bývá znázorněna jako světlo kolem hlavy člověka, který nám všem je nesmírně podobný. I tento člověk se utápěl v pochybnostech a své hříšnosti. Buddhisté o takových lidech říkají, že jsou osvícení, či probuzení. 

Anthony Mello, kterého v poustevně moc rád čtu, v knize Bdělost uvádí: "Před osvícením jsem se občas cítil pod psa; po osvícení - pořád se ještě občas cítím pod psa." Ale je v tom velký rozdíl: už se s tím neidentifikuji." My svaté považujeme za lepší, a tím se nám vzdalují. Můžeme jen nábožně vzdychat, nebo se jim vyhýbat. Kdybychom viděli jejich normálost, jejich strachy a vášně. Pochopili bychom je mnohem víc. Ale dnes je jejich den. Tak se nám to snad povede.

Můžeme rozjímat třeba nad textem sv. Terezie z Lisieux:

Dobré je mít těžkosti - to činí člověka více přemýšlejícím a milosrdnějším.