Vtisknout svou vděčnost

Vždycky jsem věděl, že jsem velmi špatný člověk. Už jako dítě jsem se naučil vidět všechny své chyby, které časem rostly a sílily. Sobectví, snaha něco dokázat, uspět, vystřídáno úzkostí, depresí, onemocněním těla, únavou, to všechno se ve mně spojilo v jedno velké volání o pomoc. Odpověď dlouhou dobu nepřicházela. Pak ale zazněla tak tiše, jak je to jen možné vyslovit. A proti tomu tichému hlasu se ozval vždycky jen křik. Vzdej to. Nemáš právo cokoliv říkat. Podívej se sám na sebe. Nemáš právo dál žít. Tichý hlas byl však trpělivý a neúnavný. Vždycky jen zopakoval: "Smiluj se!". Byla to Ježíšova modlitba srdce. Od té doby vím, že jsem velmi špatný člověk, hříšník, kterého přes všechno má někdo rád. A vím také, že je to Ježíšův hlas, kterému odpovídám: "děkuji". A tuhle odpověď hodlám vtiskávat do každého dalšího kroku, který udělám, i kdyby to měla být jen další chyba a vina.