Zakoušení

Latinské slovo "sapere" znamená zakoušení, či vychutnávání skutečnosti. Z tohoto základu pak pochází také slovo sapientia, čili moudrost. Modlitba, rozjímání, kontepmlace, meditace, ale také sama praxe nás vedou k tomu, abychom ochutnávali hořkost i sladkost života. Jistěže nám hrozí otrava jedem fanatismu, ale také obžerství pýchy, můžeme hladovět po přítomnosti dobra, umírat žízní po lásce, ale také narazit na drobné lístky bylinek šalvěje a máty, které dávno před námi někdo zasadil na znamení, že jdeme po oné úzké cestě odpuštění a uzdravení. Eliot se ptá "Kde je ta moudrost, jež se nám ztratila v samém vědění? Kde je to vědění, jež se nám ztratilo v samých informacích?" Můžeme se ptát stejně i o naší víře, po přečtení tolika knih, absolvování tolika bohoslužeb a duchovních cvičení. Podobné je to i se zakoušením vlastního kříže. Můžeme projít nezranění tímto světem, neušpinění a dokonalí. Bude to stát jen jednu drobnost. Naučíme se překračovat raněné na silnicích, vyhýbat se slzám druhých a odklánět se od každého, kdo by mohl poskvrnit náš svatý život. Člověk chce zakusit Boha, ale přitom odmítá zakoušet svou lidskost.