Myšlenky na sebevraždu

V mém životě byly chvíle, kdy jsem si přál umřít. Asi každý člověk si někdy uvnitř představí "jaké by to bylo odejít", zvláště pokud ve svém okruhu přátel najde alespoň jednoho člověka, který takto odešel. Každý z nás by měl doopravdy zemřít alespoň sedmkrát denně, nejen myšlence na sebevraždu, ale také smutku a sklíčenosti, pocitům bezradnosti. Je to snad to nejtěžší duchovní cvičení, které vyžaduje zvládnutí umění malých kroků. V tom nám mohou pomoci nejlépe ti, kteří touto zkouškou již prošli. Nemyslím teď na terapeuty a profesionály (náboženské či medicínské), ale na roky abstinující alkoholiky a narkomany, na lidi, kteří prošli tímto druhem temnoty. Jejich příběhy ve světě dokonalých a spravedlivých lidí schází. Jsou podobně důležité, jako byly kdysi legendy o rytířích a dracích.