Ženské archetypy. Jste milenka, panna nebo Medůza?

V každém z nás se opakují vzorce, chcete-li archetypy, jak reagujeme, milujeme, pečujeme, bojujeme nebo se stahujeme do ticha. Ta Hranice mezi mužem a ženou je o to obtížnější, že jak věřím, má muž svou vnitřní ženskou podstatu (Anima) a každá žena svou niternou mužskou stránku (Animus). Jsou to role, které si často neuvědomujeme, a přesto nás formují. Doba se mění, ale naše vnitřní krajina zůstává překvapivě stale stejná. A proto nejen pro ženy, ale především pro nás muže zde shrnuji to, co moc krásně popsala autorka Petra Jelének. Dnes se tedy stručně podíváme na tzv. ženské archetypy –jako na zrcadla (řečeno perseovsky - štíty), která nám mohou pomoci zahlédnout sebe v hlubší pravdě.
Co jsou archetypy ?
Archetypy jsou prastaré obrazy a vzorce, které podle švýcarského psychiatra C. G. Junga žijí v našem nevědomí. Nejsou to jen psychologické konstrukty – jsou to symboly, které se objevují v mýtech, pohádkách, náboženstvích i snech. V křesťanství bychom mohli říci, že jsou to způsoby, jak se v nás zrcadlí Boží obraz. V buddhismu bychom mohli mluvit o formách vědomí, které se vynořují z prázdnoty a znovu se do ní navracejí.
Každá žena v sobě nese více archetypů – některé jsou silnější, jiné skryté. Poznat je neznamená se omezit, ale naopak – otevřít se větší celistvosti. V duchovní rovině jde o návrat k sobě, k tomu, co je pravdivé, tiché a hluboké.
Ženské archetypy
Níže uvedené archetypy nejsou dogmatem. Jsou jako okna – každé nabízí jiný výhled na krajinu ženské duše. Můžeme se touto krajinou bezpečně procházet, zastavit se, a také dívat.
Matka – Láska, která objímá
Symbol péče, výživy a přijetí. V křesťanství ji ztělesňuje Maria, Matka Boží – tichá, věrná, soucitná. V buddhismu ji připomíná Kuan-jin, bodhisattva soucitu. Matka v nás je schopná milovat bez podmínek.
Milenka – Přítomnost a vášeň
Tělo jako chrám, dotek jako modlitba. Milenka není jen o sexualitě – je o schopnosti být plně tady a teď, v radosti, tvořivosti a otevřenosti. Je to archetyp, který nás učí, že duch a tělo nejsou v rozporu.
Lovkyně – Vnitřní síla a svoboda
Lovkyně kráčí sama, ale není osamělá. Zná svůj směr a nebojí se ho následovat. Vede nás k odvaze říkat "ne", nastavovat hranice a jít cestou, která je pravdivá. V buddhismu bychom řekli: kráčí stezkou Dharmy.
Mystička – Ticho a vnitřní světlo
Tato žena se noří do hlubin. Naslouchá. Medituje. Modlí se. Její síla není viditelná, ale proměňuje vše, čeho se dotkne. Mystička nás učí, že pravda se rodí v tichu – a že Bůh přichází v jemném vánku.
Královna – Vědomé vedení
Královna není panovačná – je pevná. Vládne sobě, ne druhým. Zná svou hodnotu a vede srdcem. V křesťanství ji můžeme vidět v postavě moudré ženy z Přísloví. Vede, protože slouží.
Panna – Nový začátek
Panna je čistá nikoli proto, že by byla bez hříchu, ale protože je otevřená. Je to archetyp nového začátku, důvěry a růstu. Připomíná nám, že každý den můžeme začít znovu – s vírou, že jsme vedeni.
Učitelka života
Zralost, nadhled, pokoj. Moudrá žena ví, že všechno má svůj čas. Je jako stará mniška, která už nepotřebuje dokazovat nic – jen být. Její přítomnost je požehnáním.
A co Medúza?
Medúza je stín. Archetyp bolesti, zranění, hněvu. Ale i ona má své místo. V křesťanství bychom řekli: i Medúza je Božím dítětem. V buddhismu: i hněv může být bránou k probuzení, pokud ho obejmeme soucitem. Práce s tímto archetypem je cestou UZDRAVENÍ. O ní však budeme mluvit příště, stejně tak jako o dalších archetypech, vice podrobně a pomocí ukázek z oblasti umění.
Cesta k celistvosti
Archetypy nejsou cílem, ale mapou. Ukazují, kde jsme silní (silné), kde zraněné, kde volané k růstu. V křesťanství mluvíme o proměně srdce, v buddhismu o probuzení mysli. V obou případech jde o totéž: stát se tím, kým jsme byli stvořeni – v pravdě, pokoji a lásce.
Ať tě tato cesta vede blíž k sobě. A skrze sebe – blíž k Bohu.
Text vychází z článku Petry Jelének publikovaného na Stylebrunch.cz, přepracován pro duchovní kontext. Zdroj: https://stylebrunch.cz/2024/07/10/zenske-archetypy-jako-cesta-k-pochopeni-sebe-sama/