Zlé a dobré

Rozlišit dobré a zlé. Vzpomeňme na hadova slova v ráji: "Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." (Genesis 3). Znát "jako Bůh" dobré i zlé. Pomocí příběhů, které si lidé vyprávějí od počátků, lze velmi dobře porozumět vlastní rozpoluplnosti. Vraťme se ale k oněm třem slovům "znát jako Bůh". Asi už tušíme, že si už nevystačíme z přečtenou knížkou, nebo nějakým bonmotem. Znát totiž znamená prožít!

Básník Pavel Zajíček by šel přímo k věci:

"Řek´s mi, na vyhořelejch pláních úžasu cosi začalo hnít a opadat,
aby cosi novýho mohlo začít růst.
Já ti vodpovídám... pokud chceš mluvit o čistotě, měl by ses nejdřív
projít kanálama sraček, potom o nich budeš mluvit míň nebo vůbec."

Úrvyvek z písně DG307 Příběh - Útržek z dopisu přímočaře nabízí odpověď. Nedávno se mi jeden kolega svěřil s tím, že si uvědomil jakou drzost musíme mít za kazatelnou, když chceme lidem vyprávět co je správné. Intelektuální akrobacie nám nepomůže, pokud Evangelium (například vzkříšení, uzdravení, ale i smrt a nemoc, hříšnost, etc.) neprožijeme na vlastní kůži. Do té chvíle budeme jen "mluvit o čistotě" jako teoretici konceptu neživého boha. 

Poznat dobré i zlé skutečně znamená vstoupit do příběhu. Křesťan si po křtu už nemůže vybrat. Teď hraje denně o to, zda bude nést trpělivě svůj kříž a věřit v Ježíšovo vzkříšení, nebo bude pokrytecky soudit druhé lidi a ohánět se autoritou církve. 

C. G. Jung ve svých pracech vidí v člověku komplexnost. V lidské existenci se zrcadlí celý vesmír včetně protikladů. Dvě složky našeho bytí nazval "persona" (ve starém Řecku toto slovo označovalo masku, skrze níž mluvili herci) a "stín" (to, co leží ukryto za našimi zády, co nevidíme, ingorujeme a vytěsňujeme, čeho se bojíme a přesto je to naší neoddělitelnou součástí). 

Naše persony mluví na sociálních sítích (a jistě i zde) jsou součástí přirozenějších rolí (manžel, manželka, otec, matka, profesor, dělník, prodavačka, biskup, tanečnice, etc.). Stejně tak naše já utváří i stíny (hříchy, viny, minulost, strach, etc.). Jungova psychoanalýza vede v terapii k přijetí. Totéž ale už před dvěma tisíciletími řekl Ježíš v podobenství o pšenici a pleveli: "Sluhové mu řeknou: 'Máme jít a plevel vytrhat?' On však odpoví: 'Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici'." (Matouš 13, 24-30). Je v Božích rukou rozsoudit dobré a zlé. Být jako Bůh je odvěké pokušení člověka, které vede a vždy vedlo k válkám, rozchodům a (sebe)nenávisti. 

Člověk by měl přijmout obojí. Obojí by se mělo uvnitř potkat a objemout. Jsem špatný člověk, jsem dobrý člověk? Kdo to rozsoudí? Je to opravdu těžké "hrát si na Boha". Většinou se právě s tímhle v sobě peru. Vidím veškeré zlo, které pochází z mé nevyrovnanosti se stíny, zlo jež umocňuje maska, která stejně jako ve starém Řecku zesiluje hlas. Stejně jako Lotova žena pak stojím a hledím směrem k Sodomě a mé srdce kamenní. Bohu díky za přátele, kteří mi pomohou dívat si občas i jiným směrem. Můj Kain i Abel, Jekyll a Hyde, či žensky řečeno Eva a Lilith, ti dva (ty dvě) se musí obejmout (prosím o to). Tam uvnitř je zapotřebí lásky a porozumění, jinak rozdělení poroste a pak zde budou vskutku jen dvě rozpoluplné osobnosti plné bolesti, přičemž jedna bude v kobce hnít a křičet, a druhá bude hlídačem a věznitelem.

O tom, že vlastně nevíme, co je zlé a dobré, že stojíme před tajemstvím života je vždy dobré rozjímat (neposuzovat, jen si uvědomovat). V knize Jungova mapa duše cituje Murray Stein z dopisu pacientky slavného švýcarského psychologa: "Zlé mi přineslo mnoho dobrého. Schopnost ztišit se, nevytěsňovat, být pozorná a zároveň přijímat skutečnosti - věci, jaké jsou, a ne jaké bych chtěla mít -, to vše mi přineslo vzácné poznatky, ale také vzácné síly, jaké bych si dříve nebyla uměla představit. Měla jsem vždy za to, že jestliže člověk věci přijímá, ty o pak nějakým způsobem přemohou; ale tak tomu vůbec není a teprve pak k nim lze zaujmout stanovisko. Tak začínám nyní hrát hru života tím, že ochotně přijímám, co mi stále přináší den a život, dobré i zlé, slunce i stín, které se ustavičně sřídají, a tím přijímám i svou vlastní bytost s její pozitivní a i negativní stránkou, a vše se stává životnější. Jaký jsem to byla bloud! Jak jsem vše chtěla ovládat podle své hlavy!"

Následující citát je připisován mnoha autorům: "Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil." 

Modlitba, ticho a trpělivost jsou způsoby jakým opustit potřebu rozlišovat dobré a zlé, a mnohem více to odevzdávat do rukou, které jediné jsou plny lásky a milosrdenství. Alespoň tam nacházím útěchu a pokoru, tedy to, čeho se mi často nedostává.