Zlu navzdory

Před hodinou mi napsal kdosi, "že ty stromy stejně poleje kyselinou." Včera jsem mluvil s paní, její muž si pořezal ruce a skončil v nemocnici. Nedávno mi psal jistý člověk, aby mě sežrala rakovina. To samozřejmě není všechno. V poslední době je takových věcí násobně víc. Ale.
Zlo jako by mělo navrch. Cítím vztek, cítím chuť poslat všechny ty anonymní tvůrce někam, a cítím velkou chuť jim to opaltit. S tím pak přichází i slzy. Jako včera nad ránem, kdy jsem se modlil modlitbu sv. Františka. "Učiň mě nástrojem pokoje." Najednou jsem si uvědomil, jak pokoj a dobro nedokážu ani šířit, ani jím nejsem prostupován, jak moc je to vše studený, jak si to všechno asi jenom nalhávám. Ale.
Dnes ráno mi volala žena, které se vrátil domů syn z tříměsíčního léčení ze závislosti na drogách. Včera mi poslala kamarádka fotky své maličké vnučky, kterou pět let (od narození) neviděla. Předevčírem mi jedna kamarádka řekla, že knížka "když přicházejí andělé" moc pomohla jedné paní, která prodělávala onkologickou léčbu.
A jsme u toho, co si chci uvědomit, když se mnou cloumá hněv a zloba, když jsem paralizovaný vlastními hříchy, když už vážně nemůžu dál. U toho, co chci říct všem, kteří zápasíte s temnotou venku i uvnitř.
Ten příběh nikdy neskončí. Vždycky to bude takové!
Je ale jen na nás, jaký příběh budeme živit, a co necháme projít, aniž bychom tomu obětovali svou vitalitu.
Dívám se teď na malou dívenku a její babičku, a věřím, že tohle sdělení má opravdickou cenu. Jakkoliv je vše křehké, je to i pevné a krásné. Takže přese všechno, zlu navzdory:
POKOJ A DOBRO