Změna

To, co často nazýváme změnou je ve skutečnosti spíše zahlédnutí něčeho, co jsme doposud  neviděli. Díky tomu, že žijeme spíše ve světě iluzí, které jsme pojmenovali "realita", se nám stává že pak pociťujeme vztek, lítost, rozčarování. Jsme zklamaní, protože nás zklamali. Pravda jako taková je neměnná, svatá a absolutní, má-li být nazývána pravdou, jinak ztrácí smysl. Byla tu, je tu, bude tu. My však pravdu většinou nechceme. A už vůbec pravdu o nás samotných. Proto si ji raději projektujeme do těch druhých, které potom nazýváme hodní, dobří, zlí, špatní, sobečtí, krásní, nebo jakkoliv jinak. Ale pravda je tichá a stále přítomná. Nemilosrdně nás usvědčuje z našeho sebeobelhávání. Přijmout pravdu znamená přijmout ji se vším, co k ní patří a tedy i s rozpory, které přináší do světa "reality".