Zpráva z šibeničního vrchu

Odpolední procházka přes šibeniční vrch u Mirovic. Naposledy tady upálili Václava Berana z Letů. Psal se rok 1765. Bylo mu teprve jednadvacet. Stačilo, že byl choromyslný, a nemohl se moc bránit. Inu lidská spravedlnost. Apelační soud prý dovolil před upálením zardoušení. Tak vypadá civlizované "milosrdenství". Po několika letech se ukázalo, že spravedlností navštívili nepravého.
Od té doby se už na tomhle místě nepopravovalo. Dnes přece stačí vynášet rozsudky nad druhými z pohodlí domova. Snad už neumírá touhle lidskou krutostí tolik lidí. O to víc trpí lidská duše někde ve skrytu, s cejchem vypáleným spravedlivými a dobrými občany.
Chvilku tu stojím. Studenej vítr, chvilku sníh, chvilku sluníčko. Představuju si jak touhle cestou odcházela Václavova duše, doprovázená králem s trnovou korunou. Šli směrem k Myslínu a pak se ztratili někde za řekou.
Dnes je den bosého krále s trnovou korunou. Krále všech nemocných, strádajících a hříšníků, všech nespravedlivě odsouzených a prokletých. Mého krále.

Psáno 26. listopadu 2017, na svátek Krista Krále