Zraněné společenství

02.09.2019

Zraněné společenství. Neseme své rány. Nezhojené. Někdy se podobají nočním můram, úzkostem. Jsou skryté, očím neviditelné. Nepočítáme s nimi, vždyť tenhle svět má jen vítěze. Poražení ať se klidí. Tak vytváříme i zraněná společenství. Spěcháme a nemáme čas. I to je způsob jak dál utíkat. Je i způsob předstírat radost a namlouvat si, že nepotřebujeme druhé, že nechceme nikoho zatěžovat. Z druhé strany jsou zranění, ale i způsobem, kterým jsme voláni k setkání a učíme se být milosrdní k druhým a nakonec i k sobě samým. Píšu to proto, že mi to nejde.