Zrušené bohoslužby? Kdepak. Teď to začalo...

20.10.2020

Občas zaslechnu stesk a nářek. Prý zrušené nebo omezené bohoslužby. Cha. Tak se podívejte na lékaře a sestry, na všechny, kteří pečují, pomáhají, dávají kus sebe pro záchranu druhých (dělali to vždy). Nefňukaj nad omezeními, ale v omezeních zachraňují druhé! Ne. Bohoslužby nikdo neomezil, nezrušil. Naopak. Bohoslužba byla vždy především služba těm nejmenším, nemocným a slabým. To nás přece učí Ježíš. Nebo ne?
Tak rozumím tomu, co napsal sv. Pavel Filipanům: "vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí." (Fil 2,7) Euchariste je i zadky umývat, je to s láskou ošetřený bércový vřed, vyměněná plena i obyčejné podání čaje.
Nyní vidíme liturgii kterou slouží všichni, kdo mohou a důvěřují svému poslání. A na nás kněžích, na nás křesťanech, kteří nejsme zdravotníci? Na nás je modlitba srdce. Dodává totiž sílu těm, kteří ji potřebují a ještě asi budou dost potřebovat.