Mello: Bdělost

Duchovní cesta je vlastně probuzení. Většina lidí, ačkoliv to netuší, spí. Narodí se ve spánku, žijí ve spánku, žení a vdávají se ve spánku a umírají ve spánku. Nikdy nepoznají kouzlo a krásu toho, čemu říkáme lidská existence. Všichni mystikové – katoličtí, křesťanští i ti ne-křesťanští, jakkoliv se jejich teologie či náboženství liší – se shodují v jednom: vše je tak, jak má být. Přestože je všechno špatně, vše je v nejlepším pořádku. Dosti podivný paradox. Je zde však jedna tragická skutečnost – většina lidí nikdy nepochopí, že vše je v nejlepším pořádku, protože spí. A mají noční můru.

… chceme-li se probudit – a to je totéž, jako kdybychom řekli: chceme -li milovat, chceme-li být svobodní, chceme-li prožívat radost a mír, chceme-li mít svoji duchovní cestu.V jistém smyslu je duchovní cesta ta dočista nejpotřebnější věc na světě. A každého vyzývám, aby našel cokoliv, co by bylo potřebnější než duchovní cesta, tak jak jsem ji vymezil – tedy nikoliv zbožnost, nikoliv uctívání, nikoliv náboženství, ale duchovní cesta – probuzení se!

Podívejte se, kolik lidí má bolavé srdce, kolik lidí se cítí osamněle, kolik je všude strachu, zmatenosti a kolik různých vnitřních, ale i vnějších bojů v sobě lidé živí. Řekněme, že by vám někdo ukázal způsob, jak se toho všeho zbavit. Řekněme, že by vám někdo ukázal způsob, jak zastavit toto obrovské plýtvání energií, zdravím a emocemi, plýtvání, které mají tyto strachy a boje na svědomí. Brali byste to? Řekněme, že by vám někdo ukázal způsob, jak skutečně milovat jeden druhého, jak žít v míru a lásce. Napadá vás něco potřebnějšího?

Přesto však existují lidé, kteří si myslí, že dělat obchody je potřebnější, že politika je potřebnější, že věda je potřebnější. K čemu nám je, že jsme schopni dopravit člověka na měsíc, když neumíme žít ani tady na Zemi?

Oblak Nevědění

Ale teď se mě zeptáš: "Jak mám přemýšlet o Bohu samém a jaký vlastně je?" A já ti nemohu odpovědět než: "Nevím!" Neboť touto otázkou jsi mne zavedl do stejné temnoty, do stejného oblaku nevědění, kde chci, abys byl ty.Protože ačkoliv můžeme z Boží milosti plně poznávat včechny ostatní věci a přemýšlet o nich, ano, i o samotném díle Božím, o Bohu samém nemůže nikdo přemýšlet. Proto ponechám stranou vše, o čem přemýšlím, a pro svou lásku si zvolím takovou věc, o které přemýšlet nemohu! Proč? Protože Boha lze milovat, ale ně o něm přemýšlet. Láskou je možné ho zachytit a přidržet se jej, ale myšlením nikdy. Proto, ačkoliv někdy může být dobré přemýšlet zejména o Boží laskavosti a velikosti a ačkoliv i to může být poučné a může se to stát součásti kontemplace, při práci, která nyní před námi leží, je třeba něco takového odložit a zakrát to oblakem zapomnění. Je třeba, abys to rozhodně a dychtivě překročil se zbožnou a planoucí láskou a pokusil s eproniknout temnotou, která je nad tebou. Zasáhni tento hustý mrak nevědění ostrým šípem toužící lásky a za žádných okolností nepomysli na to, že bys ve svém úsilí nepokračoval.

Takže když z milosti Boží pocítíš, že on tě povolává k tomuto dílu a ty chceš odpovědět, s pokornou láskou pozdvihni své srdce k Bohu. A měj vskutku na mysli Boha samého, který tě stvořil, vykoupil tě a milostivě tě povolal k tomuto způsobu života. A nemysli si o něm nic jiného. Vše závisí na tvé touze. Čistý záměr, který směřuje k samotnému Bohu, je zcela dostatečnou věcí.

Kdybys chtěl tento záměr shrnout do jediného slova, aby sis jej snadněji zapamatoval, použij k tomu slova krátkého, nejlépe jednoslabičného.Čím bude kratší, tím lépe, neboť tak bude spíše dílem Ducha svatého. Vezmi slovo "BŮH" či "LÁSKA" a zvol to, které se ti líbí, možná ještě nějaké jiné, které bude co možná nejkratší. A vlož toto slovo pevně do svého srdce, takže tam vždy bude, ať se děje, co se děje. Bude tvým štítem a kopím v míru i ve válce. Tímto slovem budeš bušit do mraku a do temnoty, která je nad tebou. Tímto slovem zdržíš všechno myšlení pod oblakem zapomnění. A to do té míry, že kdybys byl v pokušení přemýšlet o tom, co je to, po čem toužíš, toto jediné slovo bude dostatečnou odpovědí. A kdybys pokračoval v učením přemýšlení o významu tohoto slova a rozebíral je, žekni si, že je chceš mít celé, a ne rozebrané na kousky. Jestliže vytrváš, pak tento způsob myšlení od tebe určitě odstoupí.

Freeman: Smysl a účel mantry

Každý, kdo se někdy posadil, aby se ztišil, byl okamžitě konfrontován s první vrstvou vědomí těsně pod bezprostředním povrchem běžně fungující mysli. Je to drsné probuzení, při němž poznáváme, jak je naše mysl neklidná a neukázněná. Sv. Terezie ji přirovnávala k lodi, jejíž posádka se vzbouřila, kapitána svázala a teď se chaoticky střídá u kormidla. Některé dny jsme na tom třeba o něco lépe a jsme méně rozptýlení, ale i to jen dokazuje, jak je tato naše povrchní mysl vrtkavá, jak moc závisí na vnějších podmínkách, jak nám chybí pevný střed.....
"Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty?" (Matouš 6:26). Naší snahou je být v přítomném okamžiku, který je jediným okamžikem skutečnosti, okamžikem setkání s Bohem, který je "Já Jsem". Avšak již během několika vteřin přemýšlíme o včerejšku, plánujeme zítřek nebo spřádáme sny a toužebné fantazie. "Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti" (Matouš 6:33). Ježíšovo učení o modlitbě je jednoduché a prosté, pronikavě moudré a srozumitelné. Zdá se však, že zdaleka překračuje naše praktické schopnosti. Mluvil Ježíš opravdu k obyčejnému člověku?
Když objevíme, jak je naše povrchní mysl rozptýlená, je to ponižující zkušenost. Proto pomůže připomínat si, že [mantra] je univerzální objev – proč by ji jinak doporučoval Kasián (říkal jí "formulka") před šestnácti sty lety? ....Při tomto objevu je snadné nechat se odradit a meditace zanechat. "Tato spiritualita je mi cizí. Nejsem typ člověka, který si potrpí na disciplinu. Proč by měl čas, který věnuji modlitbě, znamenat další práci?" Často se za touto ztrátou motivace skrývá pocit opakovaného selhání a nedostatečnosti, slabá stránka našeho zmrzačeného a sebeodmítajícího ega: "Jsem úplně k ničemu – ani meditace mi nejde."
V této ... fázi potřebujeme především získat náhled do smyslu meditace a mít v sobě žízeň vycházející z hlubší úrovně vědomí, než je ta, v níž si připadáme uvězněni......
Je dobré hned od začátku chápat, jaký je smysl a účel mantry. Není to kouzelný proutek, který magicky vyprázdní mysl, nebo knoflík, kterým přepneme na Boha, ale disciplina, "začínající ve víře a končící v lásce", která nás vede k chudobě ducha.
Mantru neříkáme proto, abychom zahnali rušivé myšlenky, ale aby nám pomohla odvést od nich pozornost. Jednoduchý objev, že máme svobodu zaměřit pozornost jinam, ať se zdá jakkoli chabá, je prvním velkým probuzením. Je to začátek prohlubování vědomí, které nám umožní opustit rušivé myšlenky na povrchu jako vlny na hladině oceánu.