zápisky

Ze zkušenosti vím, že mnohem těžší než dávat je přijímat. Tak snadné to je. Občas se cítíme vyčerpaní, padáme na hubu, není nám dobře, jsme sevření. Tolik jsme toho vykonali, ale místo radosti jsme zkrátka na dně.

Existuje slovo, které bylo vysloveno tělem. I tím vaším. Nelze jej vrátit zpět. Nelze ho pochopit. Lze se do něj jedině vstoupit. Existuje slovo, které všechno mění, a proto nahání strach. Existuje slovo, které bere všechny argumenty, názory a boří všechny nedobytné hradby. Existuje slovo, kterému dřív nebo později podlehneme docela...

Slzy této chvíle mi připomněly, že jsem také otec dcery, a že zplodit dítě, nějak se o něj starat, je docela něco jiného než pro ni otcem zkrátka být. Být své dceři požehnáním. Požehnat ve všem, co dělá a jaká je. Požehnání veškeré její jinakosti. Dlouho jsem se bránil jí poznat v tom nejdůležitějším - na její cestě stát se...

Jsou to naše stíny, úzkosti a trápení, kterými se učíme přijímat život a plnost lidskosti. Když chcete zničit stíny, tak zhasněte. Uhaste svíčky, zatáhněte rolety, zazděte okna, utemujve dveře, zamkněte, uhaste oheň ve svém srdci. V hrobě stíny nejsou. Není tam totiž ani světlo.

Hrdinové

19.03.2020

Ať čtete o Achillovi, Artušovi, Johance z Arku nebo Oskaru Schindlerovi, vždy to bude totéž. Hrdina je vždycky člověk, který se navzdory své slabosti (zranění či zranitelnosti) zvedne, a čelí životu i s pochybnostmi. Hrdina, ve všech legendách a mýtech, je člověk, který bojuje, ale nikdy nevyhraje pouze díky sobě samotnému. Vždy má někoho, či něco,...

Evagrius Ponticus, jeden z pouštních otců, radil svým žákům, aby nenaslouchali démonům, ale evangeliu. Démony moderní svět "zrušil". Místo nich tu má dnes paniku, neurózy, depresi a úzkost. Evagriova rada se však zdá být účinná a velmi dobrá i nyní. Víra bez skutků je k ničemu. Máme nyní příležitost k uskutečňování.


Věřím v kosmického Krista, který se dotýká všeho a všech. On není zavřený v nějaké krabičce, zamčený za zdí kostela, je v nás, bez ohledu na to, jak se definujeme, nebo co si myslí někdo jiný.


Měj v srdci vděčnost za všechno, co ti život přinese. Všechno ti pomáhá probudit se z dlouhého spánku falešných představ do pravého Já, které je plné života a lásky.

- Mooji

fotografie, básně a jiné

z cyklu "pozůstalost"

na procházce

podzimy

pár textů ze sbírky podzimy 2019 - 2020

a možná máš Bože potíž se mnou

možná nemůžeš pochopit

jak něco tak prostého

a krásného jako život,

může být otázkou,

problémem, kauzou,

žebrotou vysychají

je to jako zadržet dech,

otázka nedýchám, odpověď

umřel jsem, ale ty ve mně věříš

a tak žiju

viděl jsem to dnes ráno za úsvitu

viděl jsem tě, jak piješ z jezírka

viděl jsem tě na poště, jak posíláš dárky

Bože jak miluju tě za to všechno,

už nezbývá mi čas...

Bože jak moc doufám,

že i tys mě viděl a neminul,

jako se míjíme my lidé,

jako bychom pro sebe navzájem neexistovali,

v lhostejných úzkostech

zakrytých tváří

aspoň si můžeme nechávat zprávy

na zahradě

jako ti druzí

Sen nad střechou kostela

jako zelená dvířka za zády sannjásina

probudila tě slza,

stekla ze snu na polštář

zemřeme dechem svatým

tak tichá je pravda

tělo hodně spí, aby se duše mohla napít

jsme stejní

cítíme strach, bolest i vinu

probudí tě navždy

tak rád bych utekl z tohoto těla

hříchem propocená

voníš po houbách Bože

chladem studánkovým

ty přece víš, že jednoho dne se vzdám

a nebudu už máchat mečem

dopřej mi noc

takovou jako mívají myšky na polích

takovou, kde nebude žádné já

ach díky za to

mé tělo

hrob

potemnělý

mé tělo

chrám

malinový

mé tělo

dům

uzamčený

ztratil jsem klíče

mé tělo

smrti

unavený

mé tělo

čekárna

nevzkříšení

mé tělo

vina

bosých

staré práce

fotky z let 2014 - 2018

 

"Čeho se obávám?" "Záleží na tom?" "Bude to tam až do konce?" "Stojí za to na tom trvat?" Musíme se ptát, zda je to strach, co nám brání milovat.

Richard Rohr